14. videnia bl. A.K. Emmerichovej
Z vidění sv. Anny Kateřiny Emmerichové (Vláda Antikrista - falošná cirkev)

„Viděla jsem obrovské množství lidí, kteří byli zaměstnáni bouráním
dómu svatého Petra, ale také jiné, kteří se pokoušeli o jeho stavbu
spojení všech jejich pomocníků obepínalo celý svět a já jsem žasla nad
spojitostmi. Ničitelé strhávali celé kusy zdiva a byli mezi nimi
obzvlášť přívrženci různých sekt a odpadlíci.
Jako podle plánu a příkazů bourali ti lidé, kteří byli oblečeni v bílé
zástěry s modrým lemem a kapsami. Měli zednická kladívka zastrčena za
pasem, ale na strhávání zdí se sami nepodíleli, nýbrž jen kladívky na
zdivu naznačovali, kdo, kde a jak má vybrat kus zdiva. Jinak byli
oblečeni v šatech různého typu.
Byli to velcí, tlustí, vážení lidé i v uniformách s hvězdičkami, ale
ti sami nepracovali, jen řídili celou akci. K mému zděšení jsem viděla
mezi těmito zednáři i katolické kněze někdy hned nevěděli, kde
bourat dál aby si byli jistí, vyhledali jednoho ze svých, který měl
velkou knihu, jakoby zakreslenou plány stavby a postupu ničení. Potom
narýsovali zednickým kladívkem přesně, kde se má bourat dál a hned
bylo zdivo dole. Tito lidé bourali s naprostým klidem a jistotou, ale
utajeně a byli stále jako na číhané.
Celou noc jsem se musela dívat, jak nepřátelé vláčí Pána Ježíše na
Kalvarii a trýzní jej!
Vidím takovou spoustu zrádců! Oni nesnášejí, když se jim říká, že je
něco špatně. Všemu a každému dají za pravdu, jen aby se mohli dát
oslavovat světem, nepřítelem Krista!
Budovali velikou a bláznivou církev, kde by si byli všichni rovni, a
tam, kde stál oltář, bylo pusto a strašlivo…
Mělo to být pravé společenství nesvatých, jedno stádo pod jedním
pastýřem, katolíci, evangelíci a všechny sekty se stejnými právy…“

Z PROROCTVÍ BL. ANNY KATEŘINY EMMERICHOVÉ

Zdá se, že na začátku třetího tisíciletí byl satan skutečně spuštěn z
řetězu a dostal svobodu uskutečnit své nenávistné záměry proti
pokolení Beránka. Potvrzují nám to mnohá soukromá zjevení. Již téměř
před dvěma staletími předpověděla osvobození Satana blahoslavená Anna
Kateřina Emmerichová.

„Uprostřed pekla jsem viděla strašnou temnou propast a v ní byl
svržený Lucifer a byl spoután pevně řetězy.

...Sám Bůh to nařídil; bylo mi řečeno, pokud si dobře vzpomínám, že
bude uvolněn na určitou dobu, padesát nebo šedesát let před rokem
2000. Určitý počet ďáblů bude uvolněn ještě dříve než Lucifer...“

„Viděla jsem falešnou církev, do města (Říma) přicházeli bludaři
nejrůznějšího typu.

...Místní klérus byl vlažný, viděla jsem velkou temnotu...

Zdálo se, že klam se šíří na všechny strany. Celé katolické skupiny
byly utiskovány, vyháněny, zbaveny svobody, všude velké utrpení, války
a prolévání krve. Divoká a nevzdělaná lůza páchala násilí. Ale to
všechno netrvalo dlouho.“ „Viděla jsem cizí církev, která byla
zbudována proti všem pravidlům...

Nebyli zde andělé, aby bděli nad její výstavbou. V této církvi nebylo
nic, co by přicházelo shůry.

...Bylo zde jen rozdělení a chaos. Byla to zřejmě církev lidského
původu podle poslední módy, podobně jako nová nepravověrná církev v
Římě, která se zdála té církvi podobná.

(12. září 1820)

V cizí církvi bylo všechno prováděno mechanicky. Všechno bylo podle
lidského rozumu...

Viděla jsem nejrůznější osoby, věci, nauky a názory. Bylo v tom něco
pyšného, domýšlivého a násilného a zdá se, že budovatelé byli velmi
úspěšní. Neviděla jsem ani jednoho anděla nebo světce, který by jim
pomáhal. Ale v pozadí v dálce jsem viděla krutý národ vyzbrojený
oštěpy. A viděla jsem jednu postavu, která se smála a řekla: »Postavte
ho tak pevný, jak můžete. Jen my ho srovnáme se zemí.«“ „Mezi tím, co
jsem viděla, bylo také velké procesí biskupů. Poznávala jsem jejich
myšlenky a slova skrze obrazy, které jim vycházely z úst. Jejich
hříchy proti náboženství byly znázorněny deformacemi jejich těla.
Někteří měli jen tělo s temným mrakem místo hlavy. Jiní měli jen hlavu
a jejich těla a srdce byla jako hustá pára. Někteří byli chromí, jiní
ochrnutí; jiní zase spali nebo vrávorali.

(1. června 1820)

Viděla jsem snad všechny biskupy světa, ale jen málo z nich bylo
takových, jak mají být. Viděla jsem také Svatého otce pohrouženého do
modlitby a bohabojného. Jeho zjevu nechybělo nic, ale byl zesláblý pro
vysoký věk a mnoho utrpení. Hlava se klátila ze strany na stranu a
padala na hruď, jako by usínal. Upadal často do mrákot a zdálo se, že
umírá. Ale když se modlil, posilovala ho nebeská zjevení. V té chvíli
byla jeho hlava vzpřímená, ale jakmile mu opět klesla na hruď, viděla
jsem mnoho osob, jak se rychle ohlížely napravo i nalevo, tj. Směrem k
světu. Pak jsem viděla všechno, co se týkalo protestantismu, který
postupně nabýval vrchu a katolické náboženství se hroutilo do úplného
úpadku. Mnoho kněží bylo přitahováno svůdnými naukami, které hlásali
mladí učitelé, a ti všichni přispívali k dílu zkázy. V těch dnech víra
upadne velmi hluboko a zachová se na málo místech a v nemnohých domech
a rodinách, které Bůh uchrání od pohrom a válek.“

(1820)

„Viděla jsem mnoho církevních hodnostářů, kteří byli exkomunikováni,
ale zdálo se, že se o to vůbec nestarají a neberou to na vědomí. Byli
exkomunikováni, když spolupracovali s plány, vstupovali do sdružení a
zastávali názory, na které bylo vysloveno anathema. Bylo možno vidět,
jak Bůh potvrzuje dekrety, řády a interdikty, které vydává Hlava
Církve a dodržuje je, i když lidé o ně nemají zájem, odmítají je a
tropí si z nich posměch.“ „Viděla jsem jasně bludy, úchylky a nesčetné
hříchy lidí. Viděla jsem jejich šílenství a zlobu jejich skutků proti
pravdě a proti rozumu. Byli mezi nimi kněží a já jsem s velkou radostí
snášela své utrpení, aby se obrátili a polepšili.“ „Viděla jsem mnoho
pastýřů zapletených do záležitostí nebezpečných pro Církev. Budovali
velkou církev, velkou a extravagantní. Do té měli být připuštěni
všichni se stejnými právy: evangelíci, katolíci a nejrůznější sekty.
Tak měla vzniknout nová církev....Ale Bůh měl jiné plány

(22. dubna 1823)

Viděla jsem také různé oblasti země. Můj Průvodce (Ježíš) jmenoval
Evropu a o jedné malé oblasti se vyjádřil překvapujícími slovy: »Hle,
Prusko, nepřítel.« Pak mi ukázal jiné místo na severu a řekl: »Tato
Moskva, země Moskvy přinese mnoho zla.«“ „Měla jsem vidění velkého
soužení. Zdálo se mi, že klérus požadoval povolení, které nemohlo být
schváleno. Viděla jsem mnoho starých kněží, kteří hořce plakali,
zvláště jeden z nich. Také někteří mladí plakali. Ale jiní mezi nimi
byli vlažní, a dělali bez námitek, co se po nich chtělo. Bylo to, jako
by se lidé sami rozdělili na dvě strany.“

(12. dubna 1820)

„Preláti vnitřní hierarchie se zdáli být neupřímní a zbavení
horlivosti; nelíbili se mi. Mluvila jsem s papežem o biskupech, kteří
mají být jmenováni. Řekla jsem mu, že nesmí opouštět Řím. Kdyby to
udělal, vznikl by velký chaos. Myslel si, že zlo je nevyhnutelné a že
by měl odejít, aby zachránil mnoho věcí. Byl velmi nakloněn tomu
opustiti Řím a povzbuzovali ho, aby to udělal.“ „Viděla jsem žalostné
věci. V chrámě se hrály hazardní hry, pilo se a mluvilo. Dvořili se
zde ženám. Pronikly sem všechny druhy hanebnosti. Kněží všechno
povolovali a panovala zde velká neúcta. Viděla jsem i židy, kteří se
nacházeli pod podloubím chrámu. Všechno mě to naplňovalo velkým
smutkem.“

(27. září 1820)

„Církev se nacházela ve velkém nebezpečí. Musíme se modlit za papeže,
aby neopouštěl Řím. Kdyby to udělal, vzniklo by tím nepředstavitelné
zlo. Protestantská nauka a nauka schizmatických pravoslavných Řeků se
všude šířila. Vidím na tomto místě Církev ohroženou tak rafinovaným
zlem, že už zbývá sotva stovka kněží, kteří nejsou pomýlení. Všichni
pracují na zničení, dokonce i klérus. Blíží se velká spoušť.“

(1. října 1820)

„Když jsem viděla chrám Svatého Petra v troskách a způsob, jak se na
tomto díle zkázy podílí mnoho příslušníků kléru, – přitom nikdo to
nechtěl dělat otevřeně před druhými – byla jsem z toho tak znechucená
a volala jsem Ježíše ze všech sil a žádala jsem ho o milosrdenství.
Pak jsem uviděla svého nebeského Ženicha a On ke mně dlouho
promlouval... Řekl mi mezi jiným, že toto přemisťování Církve z místa
na místo znamená, že se bude jevit jak v úplném úpadku. Ale znovu
vstane. I kdyby zůstal je jeden jediný katolík, Církev by zvítězila,
protože se nezakládá na lidských úmyslech a lidském rozumu. Dal mi
spatřit, že nezůstal takřka žádný křesťan v prapůvodním smyslu slova

(4. Října 1820).

Pak jsem viděla zjevení Matky Boží, která řekla, že soužení bude velmi
veliké. Řekla, že tyto osoby se musí velmi vroucně modlit. ...Mají se
modlit především za to, aby církev temnot opustila Řím.“

(25. října 1820)

„Viděla jsem chrám Svatého Petra. Byl celý zbořený s výjimkou
presbytáře a hlavního oltáře. Svatý Michael sestoupil ve zbroji do
chrámu a hrozil mečem určitému počtu nehodných pastýřů, kteří chtěli
vstoupit do chrámu. Ty části chrámu, které byly zbořeny, byly rychle
obnovovány, aby mohly být slaveny bohoslužby tak, jak se patří. Ze
všech částí světa přicházeli kněží a věřící a obnovovali chrám,
protože ničitelé nebyli schopni pohnout těžkými základními kvádry.“
(1)

(10. Září 1820)

Měla jsem vidění svatého císaře Jindřicha. Viděla jsem ho v noci,
samotného na kolenou u hlavního oltáře velkého a krásného chrámu... A
viděla jsem blahoslavenou Pannu, jak sama sestupuje. Položila na oltář
rudé sukno a na ně bílé plátno, na to položila knihu intarzovanou
drahými kameny, zapálila svíce a věčné světlo... Přišel osobně
Spasitel v kněžském rouchu. Mše byla krátká. Na konci mše nebylo
evangelium svatého Jana. Když mše skončila, Maria se obrátila k
Jindřichovi, vztáhla k němu ruku a řekla, že to bylo uznání za jeho
čistotu. Povzbudila ho, aby neváhal. Viděla jsem anděla, který se
dotklchrániče jeho kyčle, jako Jakuba. Jindřich zakusil velkou bolest
a od toho dne kulhal.“ (2)

(12. července 1820)

„Viděla jsem jiné mučedníky, nikoliv nynější, ale budoucí. Viděla jsem
tajné sekty, které nelítostně ohrožovaly velkou Církev. Vedle nich
jsem viděla strašnou šelmu, která vystupovala z moře... Na celém světě
byly zbožné a dobré osoby, zvláště klérus, trýzněny, utlačovány a
vězněny. Měla jsem pocit, že se mají stát jednou mučedníky.“ „Když
byla Církev z velké části zničena a zůstaly jen svatyně a oltáře,
viděla jsem, jak do chrámu vstupují ničitelé se šelmou. Tak se potkali
se ženou vznešeného chování, která zřejmě měla v lůně dítě, protože
kráčela pomalu. Při pohledu na ni se nepřátelé zděsili a šelma nebyla
schopná udělat krok vpřed. Natáhla šíji k Ženě, jako by ji chtěla
pozřít, ale Žena se vrhla na zem v prostraci (na znamení podřízenosti
Bohu – pozn. redakce) a hlava se dotýkala země. Když to šelma
spatřila, utekla zpět do moře a nepřátelé ve velkém zmatku prchali...
Pak jsem spatřila v dálce velkolepé šiky, které se blížily. V jejich
čele jsem viděla muže na bílém koni. Vězni byli osvobozeni a
připojovali se k nim. Všichni nepřátelé byli zahnáni. Viděla jsem
Církev, jak byla obnovena a byla velkolepější než dříve“

(10. srpna 1820).

„Minulou noc jsem byla zavedena do Říma, kde byl Svatý otec ponořen do
velkého smutku a byl ještě ukryt, aby se vyhnul nebezpečným nástrahám.
Byl velmi slabý a vyčerpaný bolestmi, starostmi a modlitbami. Mohl
důvěřovat jen malému počtu osob a právě z toho důvodu se musel
skrývat. Ale má s sebou stařičkého kněze, velmi prostého a zbožného.
Byl to jeho přítel a pro jeho prostotu si mysleli, že není třeba ho
odstranit. Ale tento muž přijímal od Boha velké milosti. Viděl a
chápal mnoho věcí, o kterých informoval Svatého otce. Měla jsem
pokušení informovat ho o zrádcích a pachatelích nepravostí, kteří byli
členy staré hierarchie, aby je identifikoval.“ „Nevím, jakým způsobem
jsem byla minulou noc přenesena do Říma a nacházela jsem se v
blízkosti chrámu Santa Maria Maggiore. Viděla jsem velmi mnoho lidí
zarmoucených a ustaraných, protože nikde nebylo vidět papeže, a také
pro velký neklid a poplašné hlasy ve městě. Zdálo se, že lid nečeká,
že by se brány chrámu otevřely, chtěl se jen modlit venku. Přivedlo je
sem vnitřní vnuknutí. Ale já jsem se ocitla uvnitř v chrámě a otevřela
jsem brány. Vstoupili překvapení a polekaní, že se brány otevřely.
Zdálo se mi, že jsem za branou a že mě nemohli vidět. Nesloužil se zde
žádný obřad, ale lampy byly rozsvíceny. Lid se pokojně modlil.“ „Když
jsme procházeli se svatým Františkem a jinými světci Římem, viděli
jsme velký palác zachvácený plameny odzdola až nahoru. Měla jsem velký
strach, že obyvatelé paláce mohou uhořet, protože nikdo požár nehasil.
Ale jak jsem se přiblížili, oheň se zmenšoval a viděli jsme začouzenou
budovu. Procházeli jsme velkým počtem velkolepých komnat a konečně
jsme našli papeže. Seděl potmě a spal na velkém křesle. Byl velmi
nemocný a slabý a neschopný chůze.“ „Viděla jsem ještě jednou, že
Petrova Církev byla ohrožována plánem, který zpracovala tajná sekta, a
ničily ji blesky. Ale viděla jsem také, jak přišla pomoc právě, když
utrpení vrcholilo. Viděla jsem blahoslavenou Pannu, jak sestupuje na
Církev a rozprostírá nad ní svůj plášť. Viděla jsem papeže, který byl
současně velice mírný a zároveň pevný... Viděla jsem velkou obnovu a
Církev se vznášela vysoko k nebi.“ „Viděla jsem nového papeže, který
bude velmi přísný. Převychová si chladné a vlažné biskupy. Není to
Říman, ale Ital. Pochází z místa nedaleko Říma, myslím, že pochází ze
zbožného královského rodu. Ale nějakou dobu musí být ještě mnoho bojů
a zápasů“

(27. ledna 1822).

„Přijdou velmi zlé časy, kdy nekatolíci svedou na scestí mnoho osob.
Výsledkem bude velký zmatek. Viděla jsem také bitvu. Nepřátelé byli
velmi početní, ale malé vojsko věřících jich pobilo celé řady. Během
bitvy se Maria nacházela na úpatí pahorku a oděla se do brnění. Byla
to strašná bitva. Nakonec zbylo jen málo věrných bojovníků, kteří
přežili, ale vítězství bylo jejich“

(22. října 1822).

„Vidím apoštoly, nikoliv ty z minulosti, ale apoštoly posledních časů
a zdá se mi, že papež je mezi nimi.“ „Židé se vrátí do Palestiny a
před koncem světa se stanou křesťany.“

Nesnesitelný odér z Petrova stolce: Proč papež kryje zvrhlé biskupy a
homomafii ve Vatikánu? Horor s Františkem je ve finále. Rezignuje
mravně zkažený tyran? Miláček médií, ateistů a Halíků mlčí...

2. 9. 2018

Redakce Protiproud přináší komentář předního tradičně katolického
média na adresu papeže, jenž se měl stát nástrojem ke zničení dvou
tisíc let křesťanské kontinuity

Během dvou let, které vedly k rezignaci papeže Benedikta XVI. na
papežský stolec, se událo mnoho podivných věcí: Vatileaks, státní
sekretář (kardinál Bertone) zjevně odhodlaný papežovu situaci ještě
ztěžovat a krize, která se zdánlivě vymkla kontrole. Pouze zdánlivě:
skutečnost byla taková, že skupina kardinálů zapojená do toho, co
vešlo ve známost jako „sanktgallenská mafie“, intrikovala, aby papeže
Ratzingera utápějícího se v problémech přiměla k odchodu a vynutila si
zvolení „Antiratzingera“ – ve skutečnosti toho Antiratzingera, jehož
podporovali už v předchozím konkláve, kardinála Bergoglia z Buenos
Aires.

Všechno se dařilo tak, jak si naplánovali. Benedikt XVI. nabyl
přesvědčení – nebo ho přesvědčili – že už nebude schopen problémy
řešit, a odešel, a horor Bergoglio byl zvolen. Jako horor jsme
nadcházející pontifikát označili již v den Bergogliovy volby. Dostali
z něj maximum

A jak jsme za to byli kritizováni a očerňováni! Ve skutečnosti když si
přečtete příspěvek našeho vzácného argentinského přítele, který od
našeho založení sledoval náš intenzivní zájem o Církev v Argentině,
zjistíte, že současného papeže neobviňuje z hereze. Ani jednou!
Neobviňuje ho z apostáze. Byli jsme mylně nařčeni ze všech možných
zel, zatímco ve skutečnosti naše obavy z tohoto papeže – které se
ukázaly absolutně správné – vycházely z toho, že se u něho kombinují
mravně nejhorší kumpáni a naprostý věroučný zmatek.

Naneštěstí jeho přátelé, titíž, kteří ho nechali zvolit, z něj dostali
maximum. Jak objasňuje přesvědčivé písemné svědectví arcibiskupa
Vigana (v té době apoštolského nuncia ve Spojených státech), František
od samého počátku využíval všech prostředků, včetně zášti a lží, k
pomoci přátelům, jako byl tehdejší kardinál McCarrick a kardinál
Danneels. Všemožných prostředků rovněž využíval k trestání těch, jež
pokládal za své nepřátele, jako je kardinál Burke, bruselský
arcibiskup Léonard a mnoho dalších.

Zničil bezpočet životů a povolání. Pamatujete se na františkány
Neposkvrněné? Vaše děti už je znát nebudou. Kvůli tomuto nevydařenému
pontifikátu nebudou ani vědět, že kdysi existoval mladý, vzkvétající,
tradiční františkánský řád. Zlo v pronásledování každého, s nímž
nesouhlasil; zlo v úmyslném zavádění zmatku ve věrouce; zlo v odmítání
objasnit zmatek, který sám vytvořil – František svou autoritářskou
špatností zvýšil napětí v Církvi na úroveň, jaká tu nebyla od
protestantské vzpoury či francouzské revoluce. Tentokrát však
revoluční zloba vychází zevnitř Církve, od teologicky zakrnělého,
mravně zkaženého a zlo sledujícího tyrana. František musí odejít.

Čtěte ZDE: Skandál jaký tu ještě nebyl: Proč papež kryje sexuální
excesy prelátů? Nastala apokalyptická krize víry. Homomafie v Církvi:
Zločinci v sutaně mají pré. Papež rezignoval na nauku a mravy. Příčina
je zcela jasná

Sodoma

Budovu Katolické církve plní nesnesitelný zápach. Vychází z Petrova
stolce, kde se před celým vesmírem rozkládá mravní mrtvola. Mocnosti
tohoto světa dosud defilují před umrlcem a skládají mu světské pocty,
ale katoličtí věřící se od nepřijatelného pohanského představení s
hrůzou odvracejí. Papež František, Jorge Mario Bergoglio, je mrtev.
Nezemřel skutečně, ale jeho mravní přítomnost je pryč. Revoltující
umrlec dosud sedí na stolci Knížete apoštolů a jeho jediní skuteční
podporovatelé – liberálové, heretici, odpadlíci – už plánují, jak ho
nahradit, až dojde k nevyhnutelnému.

Klamal a pronásledoval skutečné věřící, mátl prosté lidi v jejich
víře, vysmíval se Tradici, kdykoli mohl. A především lhal, bylo
prokázáno, že lhal, a ukázal se jako mistrný lhář chránící zvrácené
sexuálně zneužívající kněze, kteří jsou jeho nejbližšími
spolupracovníky. Abdikace je jediné možné řešení pěti let vzrůstající
ostudy a úmyslného špatného vedení. Horor, který jsme identifikovali
hned první den, dospěl k naplnění, jako vředové souplodí zkaženosti:
Sodoma v Římě. Současný skandál komentuje též známý český katolický
publicista Ignác Pospíšil: Ignác Pospíšil: Pád papeže showmana

Obrovský skandál, který otřásl autoritou a pověstí Svatého stolce a
papeže Františka, je pro všechny katolíky velmi bolestný, tím spíše,
že se dal očekávat. Ačkoliv papež František zařadil téma sexuálních a
zneužívacích skandálů do repertoáru svých vystoupení již na samotném
počátku svého pontifikátu, nikdy nejevil žádnou větší snahu problém
skutečně řešit. Padala z něj rozličná silná slova a omluvy, konala se
setkání s obětmi. ale to vše bylo činěné jen pro PR efekt, samotné
činy pontifika usvědčovaly ze lži už od samého počátku. Nikdy se
nepokusil problém skutečně řešit, nikdy systematicky nezasáhl proti
homomafii v církvi, bez níž by se celý problém nikdy nerozvinul do
takových rozměrů. To by se přece nehodilo do jeho liberálního a
prohomosexuálního PR, kterým si získal lásku světských médií.

Ještě tristnější byly jeho konkrétní kroky týkající se konkrétních
osob a případů. Ty se každému nezaujatému pozorovateli musely jevit
jasný důkaz toho, že papež se o celou aféru stará pouze účelově.
Zatímco konzervativní biskupové byli perzekvováni a odvoláváni už při
podezření, že něco neřešili dost energicky a včas, na liberály s
Františkem souznící platil úplně jiný metr. To bylo naprosto
nepřehlédnutelné už v čase synody o rodině, na niž papež poslal jako
svého osobního delegáta kardinála Danneelse, který se jako belgický
primas prokazatelně snažil ututlat zneužívání páchané kolegou
biskupem. A zde rovněž není pochyb o tom, že to papež věděl.

Čtěte ZDE: František: Antipastýř ve službách nepřítele? Probuďme se z
narkózy! Totální demoralizace je na obzoru. Kapitální blud a urážka
všeho svatého. Zvrácenost a zrada, jež historie nepamatuje. Nad
propastí

Prchlivý tyran

Ještě temnější kapitolu představuje jmenování Juana Barrosa biskupem v
Osornu. Papež jej jmenoval, přestože věděl, že dotyčný chilský biskup
je vážně obviňován přinejmenším z neřešení sexuálních zneužívání
páchaných jeho blízkým knězem (existují dokonce i obvinění, že se
některých sám účastnil). Tam, kde by nepohodlný konzervativec byl bez
vyšetřování přinejmenším emeritován, přišlo u liberála povýšení, aniž
by se vůbec čekalo na výsledky nějakého šetření. Papež dokonce
následně při návštěvě Chile, kde se setkal ze strany velké části
chilských katolíků s protesty a bojkotem své návštěvy, neudržel nervy
na uzdě a hrubě pozurážel ty, co biskupa obviňovali, když je bez
jakýchkoliv podkladů veřejně označil za lháře a pomlouvače.

Později se za to omluvil, a nakonec přiměl všechny chilské biskupy k
hromadné rezignaci, aby skandál potlačil a projevil snahu celou věc
nějak řešit. Logickou připomínkou ovšem je, že pokud by to myslel
opravdu poctivě, musel by s chilskými biskupy rezignovat i on sám,
protože v celé kauze je jeho vlastní role ze všech biskupů druhá
nejhorší – hned po Barrosovi…

Obraz idolu

Nyní přichází poslední rána papežově pověsti – bývalý apoštolský
nuncius v USA, arcibiskup Carlo Maria Vigano vydal veřejné prohlášení
ke kauze liberálního amerického kardinála McCarricka, emeritního
washingtonského arcibiskupa, který byl nedávno přinucen k rezignaci na
pozici v kardinálském kolegiu poté, co se provalila hromadná obvinění
kardinála z páchání sexuálního zneužívání a znásilňování mladých mužů
a dětí. Spolu s kardinálem se otřásají (arci)biskupské stolce vícero
amerických hierarchů, kteří kolegu prokazatelně či údajně kryli (v
drtivé většině jde o papežem prosazované ultraliberály, v čele s
kardinálem Wuerlem). A nyní se otřásá i papežský stolec.

Exnuncius totiž veřejně a s podrobnostmi svědčí o tom, že McCarrickův
skandál není nic Svatému stolci neznámého. Že problém byl znám již
papeži Benediktu XVI., který na kardinála v tajnosti uvalil nemalé
církevní tresty a omezení – tresty, které papež František zrušil
(resp. nechal vědomě vyhasnout). Že papež o velmi věrohodných
obviněních McCarricka nepochybně věděl už v době, kdy tyto tresty
rušil, a že McCarricka navzdory tomu všemu jmenoval jedním ze svých
vlivných poradců. Mělo by to být šokující obvinění, ale u někoho, kdo
dříve neměl problém s Danneelsem a Barrosem, to zas až tak nepřekvapí.

Nepřekvapí ani chování sekulárních a liberálních médií, která se jen
těžko smiřují s tím, že jejich idol má tak velké chyby. Každopádně ho
za to, za co by kteréhokoliv konzervativnějšího preláta roztrhala na
kusy (a to i tehdy, kdyby ta obvinění popíral, což se František sám
ani neodvážil – ač jinak dosti sdílný při konferenci v letadle na
dotazy novinářů v tomto směru odpovědět odmítl), nijak zvlášť neštvou.
Někdo by to mohl nazvat pokrytectvím, ale oni tomu nepochybně říkají
taktika. Ale přes všechnu jejich shovívavost – tohle obraz jejich
idolu beze škod nerozdýchá…