Národ a každý jednotlivec, ktorý sa zmieri s tým, že bol okradnutý je nielen zbabelý ale najmä neskutočne hlúpy a zaslúži si otroctvo!
Hlavná stránka

Uväznenie väzňa svedomia Rudolfa Vaského potvrdilo skutočnú podstatu a nelegitimitu zločineckých režimov nástupníckych štátov po rozpade ČSFR a strach zástupcov týchto režimov z uplatnenia článku 32 Ústavy SR.

https://www.hlavnespravy.sk/sudca-okresneho-sudu-bratislava-i-rozhodol-ze-rudolf-ostava-vo-vazbe/2110596



V tieni koronavírusovej pandémie  bol NAKA zaistený a opätovne daný do vyšetrovacej väzby  občiansky aktivista a dnes už aj väzeň svedomia Rudolf Vasky.  Slovenská  republika sa týmto po  páde komunistického totalitného režimu  bezprecedentným krokom stáva opäť policajným štátom, ktorý zastrašuje každého kto by mohol byť hrozbou pre  nomenklatúrno- eštebácko -oligarchistický politický systém, ktorý vznikol po prevrate v novembri 1989. Je  príznačné, že bol uväznený človek, ktorý emigroval do USA po okupácii Československa 21. augusta 1968 a ktorý sa vrátil z emigrácie  do rodnej vlasti  uveriac, že  táto bude po 40 rokoch  opäť slobodnou krajinou.


Rudolf Vasky si ako  idealista a rojko neuvedomil, že komunisti a ich prisluhovači z ŠtB a VKR len vymenili moc politickej ideológie za moc ekonomickú a hodili cez palubu robotnícku a roľnícku triedu. Politické strany sa stali eseročkami nimi vytvorenými a ovládanými oligarchami a finančnými skupinami, ktoré štátny majetok, ktorý tvorili dve generácie presunuli na svoje súkromné účty a vybudovali si svoj osobný blahobyt na úkor biedy a chudoby vlastných občanov.  Rudolf Vasky s hlboko ľudským zmyslom a empatiou k tisícom obetí bezohľadného systému neustále pripomínal ekonomickým a politickým zločincom  obete sociálnych samovrážd a sofistikovanej genocídy s prvkami korporátno-ekonomického  fašizmu.  Jeho hlas bol   však    desaťročia  ovládanému  a zastrašovanému národu   ľahostajný,  pretože  genetické dedičstvo sa zmeniť nedá. 

Tragédiou Rudolfa Vaskeho je, že Slováci  sa s rozkrádaním  štátu zmierili. Rovnako si zvykli aj  na to, že voľby sú len zmenou krídla politickej mafie, ktorá sa strieda pri moci a na tomto systéme sa nič nezmení. Veľkej časti to vyhovuje pretože zistili, že sa na tom dá parazitovať a bohatí im zhodia nejakú omrvinku zo stola. Rudolf Vasky  potom čo pochopil, že ak by voľby na princípe zlatého teľaťa  a manipulácii  stáda  mohli niečo zmeniť už dávno by ich zakázali, vyzýval k občianskej neposlušnosti a odporu roxormi. V tomto sa ale hlboko mýlil. 

Zúfalstvo Rudolfa Vaskeho žiaľ v plnej nahote potvrdilo že malé deti a blázni majú pravdu. V tom spočíva nebezpečenstvo pre súčasný zločinecký systém, ktorý je zodpovedný za  tisíce obetí sociálnych samovrážd, obetí odvrátiteľnej úmrtnosti v dôsledku vykrádanie zdravotníctva a za to, že Slovensko sa stalo ekonomickou kolóniou Západu. 

Problémom  politickej mafie je, že ak by sa začali dodržiavať zákony a všeobecná deklarácia ľudských práv OSN, či základná listina ľudských práv a slobôd,  mnohí premiéri či ministri, súčasní alebo bývalí, dnes by určite skončili v base.

Tento systém si veľmi dobre  uvedomuje aj to, že Rudolf Vaský  konal plne v súlade s Ústavou Slovenskej republiky 
Ústava SR, Čl.32


"Občania majú právo postaviť sa na odpor proti každému, kto by odstraňoval demokratický poriadok základných ľudských práv a slobôd uvedených v tejto ústave, ak činnosť ústavných orgánov a účinné použitie zákonných prostriedkov sú znemožnené."   
  

    
Na Slovensku  je totiž uplatňovanie zákonných prostriedkov na ochranu základných ľudských práv a slobôd už dávno znemožňované a Rudolf Vasky sa mýli len v tom, že roxorovými tyčami sa to dosiahnuť nedá, pretože oligarchia a politická mafia je chránená  justíciou, prokuratúrou a políciou, teda ozbrojenými zložkami.  Postaviť sa na odpor proti ozbrojeným zložkám nelegitímneho a zločineckého štátu je preto možné len  ozbrojeným odporom tak ako v Slovenskom národnom povstaní a to v spolupráci s armádou a časťou polície, v prípade, že predstavitelia  režimu odmietnu odstúpenie a odovzdanie moci zástupcom ľudu. Poslaním a úlohou každej armády je chrániť záujmy ľudu, ak sa tak nedeje nie je to armáda ale platení žoldnieri.

Súčasný režim ovládaný oligarchiou má panický strach z ľudí ako Rudolf Vaský, pretože ak dôjde k sociálnym nepokojom   v dôsledku ekonomických otrasov, k čomu  spejú viaceré štáty Európy,  armáda biednych a vyhladovaných, ktorá by už nemala čo stratiť, by vzala útokom všetky zbojnícke vršky a luxusné rezidencie na Slovensku a ich rezidentov začala lynčovať.

To je jediné vysvetlenie prečo je  Rudolf Vasky, ktorý bol vždy zástancom  obnovenia Československa, ktoré nikdy nevstúpilo ani do NATO ani  EÚ, na príkaz  politickej mafie vo väzení.

Po pozornom prečítaní autora príspevku Daniela Nováka s názvom „Oslavy 30 let od předání moci: ekonomická kolonie s aparátem policejního státu“ , pozorný čitateľ pochopí, že Slovenská republika je nelegitímna pretože vznikla v rozpore s Ústavou ČSFR, bez referenda, ktorého sa politickí zločinci boja rovnako ako Rudolfa Vaskeho.

Kornel Danis
April 5. 2020
Ontario Kanada


Protest proti politickému prenasledovaniu a zákazu výkonu novinárskej profesie nezávislých novinárov Rudolfa Vaskyho a Martina Daňa ! http://www.henryklahola.nazory.cz/Novinari.sk.htm

Oslavy 30 let od předání moci: ekonomická kolonie s aparátem policejního státu

Ačkoliv pompézní oslavy přechodu z jedné totality do druhé    začnou až na podzim, není od věci podstatu směřování země připomenout již nyní. Z jednoho prostého důvodu: (ne) zákonné úpravy pro předání moci se děly celkem horlivě již v letech 88-89, kdy KGB tlačila skrze prognostické ústavy a další instituce a   kliky  na  legislativní  změny  v  zemích  tzv.  východního  bloku.

,,Máteli se identifikovat s nějakým státem a politicky v něm působit, musíte být přesvědčeni, že vznikl legálně a že se nebude v budoucnosti poukazovat na neústavní cesty, které jeho vznik provázely…“ (Ivan Fišera, poslanec za ČSSD, říjen 1992 ).  Který  stát kdy vznikl legálně, ústavní cestou ? Nemohla to být jeho ústava, když ten stát ještě neexistoval: měl teprve vzniknout. Jedině ústava předchozího státu by mohla ,,legitimizovat“ vznik nového státu. Ale co když vznikla za okupace ? Formálně byla federací ,,Československá socialistická republika“ už od roku   1969. K jejímu ustavení došlo až po sovětské invazi.

V roce 1988   byl zákonem, který podepsal tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš (ačkoli těžko mohl odhadnout jeho dosah a účel), národní majetek postátněn (tj. až dosud byl formálně ,,vlastnictvím lidu“ a stát byl pouze správcem), což nově znamenalo, že  s ním státní struktury mohou ,,hospodařit“ (zašmelit jej, nechat rozkrást). Pokud současný režim se tedy tolik distancuje od režimu před převratem a tvrdí, že to byla ,,lidová revoluce“, jak tedy může v klidu stavět svou existenci na ustanoveních, jenž  by měly být politicky, morálně a prakticky právně neplatné, když vznikly za ,,zločinné totality a násilné okupace“ ? Československá ústava, zděděná z tohoto režimu, vedla za nové situace  ke slepé uličce, když hlasy 31 federálních poslanců (z 350) stačily k zablokování jakékoli ústavní změny ! Rozpad federace  byl  připraven  dopředu. 

Základy  na  písku  - disfunkční  model

Pomineme nyní, jak vlastně vznikl pojem ,,liberální demokracie“ a srovnejme to, co má ideálně představovat a co se v mnohých zemích stalo více-méně fungující realitou, s tím co máme v ČR. Liberální demokracie má stát na 3 pilířích
(1) stát, který má zavedený výkonný administrativní aparát (byrokracii) a
(2) zároveň funkční právní systém (umožňující vůbec aplikaci liberálně  demokratických pravidel) ve spojení s
(3) odpovědností celku. Prvorepublikové Československo, ať již bylo jakékoli, mělo zavedený výkonný administrativní aparát, stejně jako logicky funkční právní stát, což zdědilo ještě z Rakousko-Uherské monarchie.

 Stát ustavený předáním moci v roce 1989 postrádal minimální  právní a institucionální rámec pro další vývoj a změny. Neexistence nezávislého právního řádu, nefunkční protekční byrokracie, vytvořily velký prostor zvoleným politikům rozvrátit státní aparát pomocí klientelismu: organizovaný zločin držel své pozice pevně ve vznikajících legislativách.

Po převratu byla federace a její  nástupci (ČR a SR) směřována poměrně úzkou skupinou složenou z někdejších pracovníků prognostického ústavu, složky části disidentů financovaných CIA a reemigrantů s vazbami na zahraniční mocnosti. Výsledkem byl ,,právní kolonialismus“ uskutečňovaný těmito voluntaristy a jejich ,,experty“ neznalými práva a historie země, opírajícími se více o amerikanizaci evropského  práva za pomoci masové kultury a zavedení tržního hospodářství do ,,výkonu spravedlnosti“, než o vytvoření skutečného právního státu, založeného na jasných pravidlech. Příklady jejich legislativní  činnosti  jsou  strašné.

Pokrytecké  vlády se přitom zavázaly uvést české a slovenske právo do souladu s evropskými standardy, což by bylo potenciálně  nejvíce přínosné pro  občany z celé EU (a to nejsem ,,eurohujer“, vadí mi podléhání západnímu finančnímu systému a dominance zakládajících států). Status Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a dalších mezinárodních smluv je v  právním řádu definován článkem 10 Ústavy, podle něhož ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR a SR vázána,  jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.  Stát na sebe vzal závazek z mezinárodních smluv, což samo o sobě předpokládá, že buď je jeho právní řád již v souladu s nimi, anebo že tento soulad dodatečně zabezpečí adaptací svého vnitrostátního práva.  V reálu se však více než 25 let buduje, soustavně a organizovaně, protiústavní koncept, založený na strukturální deviaci (disfunkci) právního řádu, českými a slovenskými vládami   za součinnosti organizačních složek  jako celku.  Tyto věci v souhrnu znamenají snahu zcela eliminovat práva jedince, pokud jde o odpovědnost orgánů státu. Tento stav nelze zvrátit u tzv. ,,svobodných voleb“. Musí se zaujmout alternativní postoje,  vyvolat rozruch, položit jasné požadavky změny, zažalovat  Českou a Slovenskou republiku u mezinárodních soudů, odmítnout lži a spolupráci na nich, zapojit se do občanské neposlušnosti, tak    jak  to  činí  například  Francouzi. 

Oponenty  odstranit,  nekývající  disent  zablokovat

Nejprve zlikvidovali ,,osmašedesátníky“ - tj. politické protagonisty Pražského jara. Jak konstatoval Josef Banáš ve své knize ,,Zastavte Dubčeka !“: ,,Pro tehdejší dvacátníky účastnící se na revoltách roku 1968 od Paříže přes Berlín až po Varšavu byl  Dubček a socialismus s lidskou tváří stejnou nadějí jako pro Čechy a Slováky… Francouzský premiér poslal na jaře 68 tanky  na studenty Sorbonny, kdy protestovali s portréty Dubčeka nad hlavami…“. Dubček zemřel v roce 1992 při záhadné autonehodě, místopředseda tehdejší vlády a pozdější politický vězeň Ing. Václav Valeš se po roce 1990 stal terčem útoků ,,politických kurev“, když proti němu zneužili tzv. Lustrační zákon, ačkoliv  byl ve vztahu k STB prokazatelně negativní. Zastal se jej prezident Havel, který přímo v parlamentě před kamerou ČST 1 odsoudil toto ,,hrubé zneužití lustračního zákona“. Totalitní Československá televize ale prezidentův projev odvysílala až po 22.  hodině, kdy je sledovanost kolem 10 procent. A ještě dezinformovala ,,vysvětlením“ ministra Němce, že ,,pan prezident nebyl informován“. Bývalý spoluvězeň Václava Valeše disident Vladimír Liberda poslal protestní dopis do Lidových novin, nebyl zveřejněn. Další poslal do Mnichova do rozhlasové stanice ,,Svobodná Evropa“. Nebyl odvysílán. Když zajel do pražské redakce   této stanice a žádal vysvětlení, odpověděli mu ironicky ,,Klause  nám nesmíte kritizovat. Ten je pro Američany tabu. Víte, jaký zisk  má  celý  západ  z  našeho  podhodnoceného  kurzu  koruny“. 

Až  na  pokraj  zkázy

Na scéně se v zákulisí usazovali protagonisté silných hráčů, přichystaných vytěžit státy poražené ve Studené válce. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD - ORGANIZATION for ECONOMIC COOPERATION and DEVELOPMENT), Mezinárodní měnový fond (MMF má jako určující rozhodovací mechanismus Výkonnou radu, ve které nemá většina jednotlivých členských států zastoupení) nebo Světová banka požadující po státech fiskální disciplínu, změnu priorit veřejných výdajů, daňovou reformu (přenesení financování chodu veřejných institucí na střední vrstvy, coby největšího plátce daní), privatizaci a deregulaci. Přes jejich eufemistické názvy a hesla ,,spolupráce“, ,,rozvoje“ se jedná o prosté mocenské vydírání: výměnou za  ,,přijetí do klubu“ a s tím související úvěry pro rozvoj, z jejich pohledu výhodné infrastruktury (zejména zázemí pro nadnárodní společnosti), se požadují hluboké strukturální změny. Na výběr přitom moc není: stát, který se nepřidá je předurčen propadnout zkáze, úpadku nebo občanské válce (jediná možnost je středně  dobá a tj. změna konceptů vědomostních a vzdělávacích osnov   s ohledem na přechod k jiné koncepci řízení), neboť politika si ponechala svůj lokální - na stát vázaný - charakter, zatímco určující infrastrukturu a mezinárodní organizace řídí technokratičtí pracovníci vytvářející síť globální moci, které lokální politika,  se  svými  žabomyšími  válkami,  nemůže  konkurovat.
Svéprávní představitelé země by se za této situace snažili o   ochranu, když ne vnitřního trhu jako takového, tak alespoň kritické infrastruktury (významné podniky, odvětví a strategické komodity).

Zavedli by dočasně antidumping, tj. opatření uplatňovaná proti dumpingu (vývoz zboží za cenu nižší než výrobní  nebo uplatňovanou na domácím trhu), zpravidla uplatnění nebo zvýšení tarifů proti danému zboží (a nenechali by ekonomiku převálcovat záplavou levné asijské elektroniky a oblečení). Dále ochranná opatření (dočasná opatření chránící domácí firmy před ztrátami způsobenými dovozem) a technické překážky obchodu (překážky vyplývající z pravidel chránících zdraví a bezpečnost spotřebitelů nebo životního prostředí v dané zemi). Nic z toho polistopadové vlády neučinily, dokonce se zrušily i normy pro potravinářství a v rozporu se směrnicí OSN proběhla privatizace zdrojů  pitné  vody  (vodáren).

Výkonnost země klesla ve 2. polovině 90. let a na přelomu tisíciletí o 40%. K ,,dohnání západu“ bychom přitom potřebovali dosahovat nejméně 2,5 násobku růstu našeho HDP (hrubý domácí produkt) k jejich produktu. Postupným nalákáním zahraničního kapitálu neuváděnou výší pobídek, daňovými prázdninami, atp., se sice výkonnost opět zvýšila, ale je dosahována tím, že ,,naše“ HDP tvoří ze 75% cizí (zahraniční, nadnárodní) kapitál, který takto posilujeme minimálně 700 miliardami korun ročně vyvedených z České republiky. To jsou skuteční vlastníci tohoto  státu.  A  ty  tímto  způsobem  rozhodně  dohnat  nelze. Na Slovensku je to detto.

České vlády se navíc, zcela bez mandátu, rozhodly přistoupit  na vyděračské smlouvy, jimiž se defacto zavázaly zlikvidovat český průmysl. Viz. Akt o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko, Slovenské republiky a o úpravách   smluv,  na  nichž  je  založena  EU.
Protokol k Aktu č. 2 o restrukturalizaci českého ocelářského průmyslu:

Čisté snížení výrobní kapacity, kterého má ČR dosáhnout pro hotové výrobky v období 1997 - 2006 činí 590 000 tun. Snížení   výrobní kapacity bude měřeno pouze na základě trvalého  uzavření výrobních zařízení jejich fyzickým zničením tak, aby  tyto  kapacity  již  nemohly  být  zprovozněny…

Teď by měl vystoupit Jára Cimrman, ukázat na Česko a říci:  ,,vidíte děti, takto se páchá sebevražda“. ČR se těmito a dalšími ,,přístupovými“ smlouvami stala nesoběstačná, dokonce i potravinově a zemědělsky (viz horlivá likvidace cukrovarů a družstev). Tento strategický hazard musíme navíc posuzovat z hlediska klimatického vývoje na evropském kontinentě, kdy  sucho a zmenšené vodní srážky vedou ke zmenšené produkci základních potravin a plodin, které jsou celosvětově zdražovány.   Ve velmi brzké budoucnosti dojde k dramatickému snížení životní úrovně. V ČR se však stále využívají pole více pro pěstování zemědělských plodin pro energetické využití (viz Babišova řepka) dotované 20 miliardami korun ročně anebo místo úrodné půdy zaujmou fotovoltaické elektrárny, zatímco silnice jsou  ičeny kamiony, které do Česka dovážejí základní potraviny z  ciziny  (nečekejte,  že  ropa  zůstane  relativně  levná). 

Zákonodárci  mají  jiné  ,,starosti“  -  budují  totalitu

Od režimu před rokem 1989 se ,,politický kurník“ na Strakově akademii distancoval natolik, že stále platí zákony ze šedesátých let, jakákoli nová změna je potom prováděna jen proto, aby  systém  zůstával  neprůchodný.  Uveďme  několik  příkladů.
Stavidla pro drogy se otevírala tiše a systematicky. Roku 1990  došlo k novele trestního zákona, podle níž přestalo být trestné  držení drog pro ,,vlastní potřebu“. Nebyla však stanovena hranice, jaké množství je možno považovat za ,,vlastní potřebu“ a u  jakého  je  již  zřejmé,  že  se  jedná  o  obchodovanou  komoditu.

V roce 2003 bylo exekucí něco přes sto tisíc. Minulý rok už pět milionů na skoro milion občanů. Lze hovořit o státem organizované a umožněné lichvě, kde se usídlili právně zdatné společnosti, jenž si utváří vlastní pravidla, která pochopitelně nejsou v zájmu většiny občanů. Od roku 2008 stouplo zadlužení českých domácností z 875 miliard na současných 1, 7 bilionu, což je ekvivalent státního dluhu. Zatímco před 20 lety z částky, kterou  jsme tehdy ročně vydělali, činil dluh 8 procent, podle analýzy EOS KSI v současnosti jde na splátky dluhů průměrně celých  40% příjmů. V exekuci jsou dokonce tisíce dětí, což umožňují  české (ne) zákonné paskvily z dílny vládnoucích prasat (to jsou organizační hierarchie na ministerstvech a tzv. „expertní týmy“ zpracovávající znění zákonů pro poslance, plné lobbistů a dosa-zených loutek ala z plzeňské právní univerzity, ti se s žádnými volbami nemění - o nich se nehlasuje). Exekuční řízení navíc  podléhá zcela zmetkovému občanskému soudnímu řádu z roku 1963 (o tom níže) a exekuční zkurvyřád (z. č. 120/2001 Sb.) je  jako  z  pera  K. H.  Franka.

Česká vláda dne 4. května 2006, ve svém stanovisku, slibovala Radě Evropy a Evropskému soudu pro lidská práva (,,ESLP“), že české orgány budou respektovat standardy ESLP, jakož i konkrétně, že ,,bude možno aplikovat standard z rozsudku ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. března 2006″. Ten stanovuje, že Úmluva o ochraně základních práv a svobod a protokoly k ní, společně s judikáty ESLP, tvoří nedělitelný celek a vnitrostátní soudy v rámci EU musí být schopné aplikovat evropskou judikaturu přímo a její znalost musí být soudům státem usnadněna. O 4 roky později, dne 19. května 2010 v nálezu sp. zn. II   ÚS 862/10 v bodu 16, Ústavní soud ČR upozornil na ,,Alarmující skutečnost, že obecné soudy neznají (ignorují) judikaturu ESLP, čímž nejenže negují vnitrostátní prostředky nápravy porušení úmluvy… ale též vystavují ČR riziku nastoupení mezinárodně- právní odpovědnosti za porušování závazků plynoucích z úmlu-vy…“. Realita je však daleko horší, neboť nejde jen o obecné soudy, ale i o činnost moci výkonné (např. Ministerstva sprave-dlnosti ČR - viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1531/11  ze dne 5. října 2011, bod 22 ,,Ministerstvo spravedlnosti, resp. jeho odbor odškodňování, tak i přes opakovaná upozornění ze   strany ústavního soudu… evidentně i nadále neguje účel institutu náhrady škody způsobené státem) či dokonce moci zákonodárné a lži vlád, které jsou předkládány Radě Evropy v rámci jednotlivých  stanovisek  vlád  ke  stížnostem  před  ESLP.

Základní prostředek řešení občanských sporů (mimo basebalové pálky a střelce z Uherského brodu) - občanský soudní řád je z roku 1963 a vůbec nezná Evropské standardy. Je podroben pravidlům s ,,horizontálním účinkem práva“ a silnému formalismu, přičemž je mimo jiné využíván i k řešení sporů občan -  stát - dle zákona č. 82/1998 Sb. (O odpovědnosti veřejné moci za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem), tedy sporům s ,,vertikálním vzestupným konfliktním účinkem práva“. Stát využívá svého údajně rovného postavení  a je tedy na úrovni vašeho souseda, který vás ruší hlukem:  vůbec se nebe v potaz nerovnost postavení mezi státem, coby rušitelem práva a občanem, coby poškozeným. Režim se navíc rozhodl vydělávat na svých obětech. Zákonem č. 296/2017 Sb.   bylo  zrušeno  osvobození  od  soudních  poplatků.

V trestním řádu (zákon č. 141/1961 Sb.) neexistuje kvalitní  ochrana presumpce neviny. V trestním řádu dále neexistuje absolutní důkazní povinnost státního zástupce. České trestní řízení není kontradiktorní (tj. o konfrontaci stran) z důvodu  existence souhrnného pojmu orgány činné v trestním řízení.  Tento pojem zahrnuje jak orgány moci výkonné (policie, státní zastupitelství), tak orgány moci soudní (trestní soudy), což je v rozporu s požadavkem nezávislosti soudní moci a v důsledku  toho i s celým principem dělby moci, jež je základem demokratických států. Ustanovení §2 odst.5 trestního řádu nerozlišuje  ,,soud“ a ,,procesní strany“, ale mluví o ,,orgánech činných v trestním řízení“. Z toho plyne, že neexistuje žádné ,,řízení před soudem“, když soud má ,,povinnost dokazovat“. V právním   státě je však nepřípustné jakékoli zasahování soudu do povinností procesních stran. V opačném případě soudům nic nebrání a nezakazuje použití ,,nezákonného způsobu prokázání viny“  skrze modifikaci důkazů a jejich selektivní odstraňování, neboť ústavní ochrana presumpce neviny neobsahuje garanci, že vina musí být ,,prokázána zákonným způsobem“ (tak jako Úmluva o ochraně základních práv), ale pouze ,,vyslovení viny pravomocným rozsudkem soudu“. Kam to vede víme, ze špičky ledovce  kauz  jako  ,,Nečesaný“,  ,,Kramný“  nebo  ,,Vitásková“.

Až  se  vyřeší  tyto  věci,  potom  můžeme  oslavovat.
 18. 2. 2019 Autor:  Daniel  Novák


         

   PRINT RSS

Hlavná stránka