Rodičia a starí rodičia, ktorí spoločne so zločincami a vlastizradcami z vysokej politiky umožnili, aby ich vlastné deti a vnuci boli okradnutí o budúcnosť vo vlastnej krajine, spoločne ich vyhnali a vyháňajú do cudziny, budúce generácie obrali o detstvo a budúcnosť, tvoria cca 70 % Slovákov, nemožno považovať za súčasť národa, ale len za plebejcov bez vlastného názoru, ktorí nikdy nemajú právo byť súčasťou tohto národa, lebo prispeli a prispievajú k jeho postupnej likvidácii.
Hlavná stránka

KAM ZMIZEL ZLATÝ POKLAD REPUBLIKY             

         Zajímavá publikace Stanislava Motla vyšla v roce 2003 a znovu v roce 2007. Jde o velmi seriózní dokument s řadou fotografií a kopií archivních dokumentů. Šokující, a při tom pravdivé informace jsou nejen v podtitulu kde je napsáno: „O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatém za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi", ale i v závěru kde se píše: „část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla.“ Po přečtení jsem ztratil poslední zbytky iluzí o slušnosti domácích „vládců*1 i o vztahu USA a VB к našemu státu. Autor má každou stránku své publikace ověřenu. Prošel mnoho různých archivů, hovořil s pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, i knih různých autorů к dané problematice, na které se odvolává. Začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal. Zajímavé jsou informace z historie Československé republiky, o významu legionářů i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé jsou i kapitoly, věnované době první republiky, a oficiálním i zákulisním jednáním při vzniku Mnichovské dohody, a hlavně o osudu československého zlata při začátku německé okupace. Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno hned několik kapitol. Jde jednak o pře-vod části zlatého pokladu do nacistické banky, a o převod jeho části přes švýcarské banky do Anglie. Cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata Němcům bylo vlastně „druhým Mnichovem“. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata, mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Británie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme u zavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi." To sliboval prezidentu Dr. Benešovi. V kapitole Umři - ale napřed zaplať se píše že „Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatém veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatém platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli.“

                                                                             

Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace, i o zlatém pokladu samostatného Slovenského štátu. Stručně je připomenuto i pražské povstání. Po osvobození jsou připomenuta jednání o zlatém pokladu v zahraničí ministra Jana Masaryka. V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu. „V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji." Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami.

Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války". I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu. Důležitým poznatkem v knize uvedeným je, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však nedostali, ačkoli válečné reparace jsou právně nepromlčitelné.

A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli.
V poslední třetině knihy se pak již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982 třemi speciálními letadly za naprostého utajení, veřejnost nebyla informována. Některé dokumenty týkající se zlatého pokladu nebyly dosud odtajněny. V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.

Na dotaz co je s českým zlatým pokladem? autorovi knihy řekl jeden z dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky: „Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?" A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila.

Kniha se skutečně čte jako detektivka, je nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám ani nezdálo. Je doplněna přílohami - kopiemi archivních dokumentů a má i obsáhlý seznam použité literatury. Je napsána velmi objektivně a proto jí doporučuji všem kteří se chtějí dovědět o našem zlatém pokladu, který se rozplynul. Vypovídá i o tom, že ani naši současní západní „přátelé11 nejsou žádní dobráci.

Knihu vydalo nakladatelství Rybka Publishers v roce 2003 první vydání a znovu ještě druhé v roce 2007. Kniha má 263 stran, stojí 259,- Kč a lze jí koupit přes internet např.:
https://www.kosmas.cz/knihy/106606/kam-zmizel-zlaty-poklad-republiky/

Ivan Turnovec


    Facebook Print Friendly and PDF


             
Hlavná stránka